A boj to byl, boj krutý byl to, tuhý.
Boj zmatený, kde nevidíš své druhy,
boj na svou pěst, boj skoro v nočních tmách.
Strašidel zástup v hustých řadách táh’.
Já, já, já, já – zní jako polnice.
Urvati cos, čehosi zmocnit se.
Já, já, já, já – tak dokola se říká.
Chci žít, chci žít – ať zhyne republika!
Tmy agent po tmy agentu se trousil,
placený bravo nůž svůj za dne brousil,
čís’ sípavý hlas šeptal: Zmatek množ.
A ďábel nazval sebe Světlonoš.
Tu ti, kdo s všemi démony se bili,
v slabosti chvíli hlavu nachýlili.
„Boj nastal nám, leč my ho nevyhráli!“