Za toho, který odešel v dálku,
manžel či syn?
Ten bledý stín,
by byla milostná, prosí válku?
Za celý život v bídě-li,
za dny v bouři?
Za noci, kdy se oči nezamhouří,
že, smutné, příliš viděly?
Je cesta vratká,
po které noha kráčela?
A trpí nyní příliš matka,
kde žena příliš trpěla?
Měl by tu někdo být
a nikdo tu není?
Odchod je věcí každodenní,
leč tíže je se navrátit!
Já nevím, co v té ženě sténá,
jejího smutku neznám jména.
Vidím jen, že je zhroucená.
Vidím jen, jak je k dlažbě nachýlena.