Pout byla skeptická a frivolní
s banálními odrhovačkami.
Procházela mezi krámy
v svátečních šatech mládež okolní.
Šprýmovala a hovořila.
Daleko bylo od rána.
Srdce už byla rozdána.
Jen z marcipánu srdce zbyla.
Točil se poblíž kolotoč,
vtíravá muzika z hospody zněla.
Zašel jsem do kostela.
Nevím proč.
Prázdnotou zely lavice
a zvuky z venčí vešly se mnou.
Vnikala dveřmi v prostoru temnou
píšťal a hlasů směsice.
Směs chaotická z venčí zpívala
života malý smutek, malou radost,
požitku žádost.
Jediná žena v chrámu zbývala.
Až k chladné dlažbě nachýlena
v modravých šatech bez gracie.
Z těch žen, jež život nehladí, jen bije.
Smutná žena.
A oko prodlí
u ženy nemladé, bez gracie,
s časně prošedivělými vlasy.
Za koho, za co se modlí,
za koho, za co modlí se asi?