Poslední dohasla v daleku světla.
(Rdousila všechno ta mlhavá noc...)
Dozněly nervósní kroky již chodců...
Plíživé kočky jen slyšet lze teď...
Po střechách vinou se. Zoufalý koncert!
Spustily v sboru a v dálku to zní.
Do temnot zmrtvělých nesvítí měsíc.
(Svítí-li, příliš je zsinalý, bled.)
Slyšeti hovořit dumavé stíny...
Nevíš, co mluví teď k sobě to zas?
Pláně jsou ztemnělé, příšerné hvozdy...
(Eh, všechno pohltla chladivá noc!)
Kde světlo za dávna v duši tvé plálo,
nemůžeš, ubohý, určitě říc’!