Skip to content
1877–1931

POSLEDNÍ PÍSEŇ Z MONTBLANCU

Viktor Dyk

Planiny, srázy, pouště, moře, vše viděl jsem. Opilý slunečnem jsem býval i měsíčnem.

V mých očích stesk je těch, kdož odešli a nevrátí se. Glossuji vrchy příliš lysé v obzorech.

Pohledů tisíce jsem vsák’ kdys roztoužen. Pohledů tisíc pojal zrak, metaných v první den.

V mých očích leží staré hoře jedinců, mass. Vysychá srdce, stoupá moře a stojí čas!

V mých očích stesk je těch, kdož odešli a nevrátí se. Glossuji vrchy příliš lysé v obzorech.

Pohledů tisíce mne pálí, které jsem vsák’. Pohledy těch, kdož milovali, čekají na zázrak.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
POSLEDNÍ PÍSEŇ Z MONTBLANCU · Viktor Dyk · Poetry Cove