A měla oči světice a v nich
nebeskou něhu, která odpouštěla.
Očišťovala pohledem svým hřích
a mrtvé hlasy zase probouzela.
A měla ústa světice; z těch úst
lahodno bylo slyšet slova svatá.
Při jejich hudbě slaboch počal růst.
Šuměla čísi křídla rozepjatá.
A měla ruce světice; a ty
hladily měkce, jako matka hladí.
Nebeské měla posun dobroty.
Jen v srdci, v srdci syčeli tři hadi.