Poplašně zvoní ve vsi ještě zvon.
A pod hradem už skřížily se meče.
– Vy nemusíte slyšeti můj ston.
Ale krev teče, nuže krev ať teče.
A nemusí být posměch pochodní.
Té jizlivé tmě není třeba změny.
Já jednu píseň slyšel mnoho dní.
A každý ton byl vzpourou rozvášněný.
Ten zatracený tone ve vlnách.
A zachytit se není možno ruce.
A zvoní zvon a krajem táhne strach.
A teče krev a srdce bije prudce.