Ruka tvá mdlá a zrak je vpadlý.
Opíráš se o zábradlí.
Srdce, jež právě prudce bilo,
pojednou se utišilo.
Písničku dole pasák si hvízdá,
že ptáci rádi se vracejí v hnízda,
mák rudý uvadá i chrpa vadne.
I slunce žhoucí žár umdlévá, chladne,
vybledne jas.
Před léty dvacíti vylétlí ptáci
padají, schřadají, v šíru se ztrácí
jejich hlas.
Ruka tvá mdlá je a zrak je vpadlý,
opíráš se o zábradlí,
a přece ještě v srdci vzdor.
Modravo vábí hor
zelená luka.
Oh, srdce, srdce, nestačila muka,
která jsi žilo?
Oh, duchu, duchu, ještě vábí dílo?
Vábí slavné ticho vůkol,
vábí úkol?
Vábí mne střechy,
pokryté mechy,
potoky, jež se vinou
olšinou kryty stinnou,
pěšiny v kraji,
jež v lesích zanikají?
Vábí mne ještě přísné hlasy
neznámých, krutých osudů?
Radostné hlasy a hlasy žalné.
A cesty bílé,
a cesty dálné,
kterými nikdy nepůjdu?