A spíše noc to byla nežli den,
čas vhodný pro smutek, ne pro veselí.
Jda kluzkou dlažbou, snil jsem zamyšlen
o těch, kdož zašli, by se nevraceli.
Pobuďte, mrtví; vhodná chvíle je.
S úsměvem za stůl s námi usedněte.
Vy, bojovníci velké ideje,
druhové staří z vojny mnohaleté.
Pobuďte jako čistý obraz dnes,
ne strašidlo, jež štve a jež je štváno,
ni tichá výčitka, ni výtky hrot, ni děs,
jen připomínka: Není dokonáno!
Nechcete truchlit; nechcem ani my.
Nechceme mluvit o bolu ni ráně.
Jen tichý odchod v noc a do zimy,
polnicí zahřmí: Nuže, jménem Páně!