Den včera pustý byl, vítr vším třás’.
Nějaký turista zlomil si vaz.
Na lstivém Montblancu cesta je klam.
A mně tak připadal poněkud znám.
Tam dole v nížinách, za písní zvuku,
tuším, že podal jsem kdysi mu ruku.
Tam dole v nížinách srdce se třásla,
tam dole stáda se pokojně pásla.
Příteli! Vrcholy lákají blázna.
Na hory cesta je kluzká a srázná.
Příteli! Mrtev jsi. Je tebe škoda.
My vinni nebyli – jenom ta moda!