Ptáci svá poselství Noemům nosí.
Já píši v potopě perfidní glossy.
Zbytečná radost je, zbytečny hody,
já vidím dosud déšt a vidím vody!
Nejsem dost lhostejný: z hloubi jsem vyšel.
Výkřiky o pomoc všechny jsem slyšel.
Po nových rozkoších jiní nechť slídí.
Mne léta drtila ubohost lidí.
Bolest jich bolest má; nejsem jak hory.
A všeho potopou mdlý jsem a chorý.
Programy?! Pokroku klikaté schody?
– Já vidím dosud déšt a vidím vody...
Dny lepší čekal bych: má to svůj hrot.
Zbytečná radost je, zbytečný hod!