Skip to content
1877–1931

PÍSEŇ ROZPUSTILÉHO ŠKOLÁKA

Viktor Dyk

Kout každý v světě má své dary, vždy důvod cenit vlastní krov. Jsme hrdi na svůj kostel starý a pak svůj velký na hřbitov.

Návštěvu do kostela vedem’ hold vzdáti předkům povinný. Jich třenic býval kdysi středem a jsou to skoro dějiny.

Na krchov jdeme po kostele, oslavit muže snaživé. Myslíme mnoho na zemřelé, myslíme málo na živé.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
PÍSEŇ ROZPUSTILÉHO ŠKOLÁKA · Viktor Dyk · Poetry Cove