Nám sice cizí celkem davy,
však řídíme se ohledem.
A dá-li Pán Bůh trošku zdraví,
někam to ještě přivedem’.
Jen potichu, jen potichu,
bez hříchu
my plazíme se po břichu
potichu!
My, narozeni v době tuhé,
okamžik vzpoury neznáme.
Dnes Opus prvé, zítra druhé,
pozítří třetí vydáme.
Jen potichu, jen potichu.
A nedejte se do smíchu,
že plazíme se po břichu
bez hříchu!
Soudruhů hloupost, puch dnů shnilý
nám v sebe víru nezkalí.
My o ničem jsme nemyslili
a nikomu se nesmáli.
Jen potichu, jen potichu,
bahno se pozná po čichu.
My plazíme se po břichu
potichu!
Nás nevyruší nikdy z klidu
strašidla, čnící dokola –
obskurantism „Práva Lidu“,
ni Tolstý, ctnostná mrtvola.
Jen potichu,
bez hříchu
my plazíme se po břichu...
Jak úhoři jsme hladcí, hbití,
prospěchů drobných vědomí.
My nedáme se ošáliti,
že pružní jsme, nás nezlomí.
Jen potichu, jen potichu,
bez hříchu
my plazíme se po břichu.
My se vším žijem’ v míru stálém,
poslušni lidských zákonů.
Životním naším ideálem
pouť od „Lumíra“ ku „Zvonu“.
Jen potichu,
a nedejte se do smíchu!
Jsme bez hříchu,
my lezem’ pouze po břichu!