V sluneční záři meč se blýská
tak bez důvodu tasený.
Přes pole, luka, přes křoviska,
přes bystřiny a plameny!
Tam do dálek se s mraky ženu,
nedočkav příštích osudů.
Čeká-li na sta Saracénů,
já přece couvat nebudu.
Svůj kříž jsem vzal, jdu v svatou zemi
hledati něco z dávných stop...
Snad boží hrob, však přiznejte mi,
že možná také vlastní hrob.
Tož, paní, ještě vyhlédněte,
než krvavá ta počne řež.
Mohu být velkým, jestli chcete!
Mohu být šťastným, jestli chceš!