A jasmín ještě
svou prudkou vůní opájí.
Mladistvě třeště
sen probudit chce o máji.
Mdlo chvíle této
umlčí ptáky, vládne vším.
To je to léto,
jež nutí myslit na podzim.
Déšť květů zbělí
cestu, jíž kráčíš v mrtvo, hluš.
Usměj se, lze-li.
Nebude pokdy zítra už!