Vlk zaplašil má stáda,
v pastvině oheň zhas’.
Zima se v údy vkrádá,
voláním umdlel hlas.
Dlím teskný na svém místě
a halím bledou tvář.
Ó, bude lháti jistě
pastýři hospodář! –
– Rci, kde je stádo tvoje?
Čím splatit chceš ten dluh? –
Řeknu pln nepokoje:
– Já nevím, co ví Bůh!
Sen, který víčka svíral,
byl léčkou ďábla jen.
Já očí neotvíral,
že byl to krásný sen.
Vlk přišel, pane, běda!
Noc byla pustá tak.
Nadarmo nyní hledá
ovečky bílé zrak.
A ranní slunce září
na opuštěný dol.
– To bude, hospodáři,
zas jedna z parabol!