Skip to content
1877–1931

PÍSEŇ

Viktor Dyk

Vzpomeňte květu, když už nekvete, na svátek mrtvých živých pomněte. Ledové jsou i žhavé polibky, vzpomeňte rovu jako kolíbky.

Od dneška k zítřku z pavučin je most a břímě těžké všem je minulost. A je-li srdce těžké, bezradné, most z pavučin se zhroutí, rozpadne.

U nohou suchý poletuje list. Všech nejhorší je břímě nenávist. Nepřejde nikdo, kdo jí není prost, nepřejde nikdo přes poslední most.

Než poslední most živý přejde-li, pro sebe nechce, svého neželí. Jas v očích, srdci, hledí vpřed a zpět a kudy šel, ne šlépěje, to květ.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
PÍSEŇ · Viktor Dyk · Poetry Cove