Stín domů dlouze na zem pad’!
Dívá se měsíc do zahrad...
A jako sněžná lavina
leskne se vodní hladina!
Řek zasmušilém na kraji
vrby jen sebou kývají.
Pojď, duše moje, tiše jen!
Kraj celičký je zasněžen!
Na lásku, zlobu, cnost a hřích,
ten drobný, stálý padá sníh!
Pojď, duše, v dálky toužící,
pojď k bělostnému měsíci!
Pojď tiše, zvolna, výš’ a výš’!
Tam nádherná je, čistá říš’!
Pojď, nikdo nás teď nestřeží!
– Sníh stopy naše zasněží! –