Paprsek slunce hrál si se mnou s hora,
řídký to host.
Pod kaštany jdu šopeckého dvora
v minulost.
Kdo v minulost jde, není nikdy chudý.
Vše možno snít.
Pod kaštany jsou velké, prázdné sudy,
v něž lze se skrýt.
Zřím čílko dětské, jarem nadechnuté
jak luční květ.
A kamarády pozapomenuté
po třicet let.