To byla vážná chvíle Sabbatu!
Jak ode všech jsou opuštěny dvory!
A bílá ruka, v křeče záchvatu,
hrá variace na „Memento mori!“
Odešli! Přijdou?! Není návratu!
Roj hallucinac věrným zůstal, chorý.
Co ještě zbylo?! Kdo to zpívá tu?!
Je marno všechno – vysíleny vzdory!
A v okna civí ona Příšera,
ta, která kdysi spila Baudelaira,
ta Nepřítelka, žena – nízká hluboce!
A cizinec-li kolem dvorů kráčí:
jednomu teskno, zoufale, až k pláči,
druhý se chechtá, drze, divoce!