„A třeba měl jsem mnoho chyb, cítil jsem časem čistě. S vámi a se mnou bylo líp, kdybych byl na svém místě.
Já cítil ponížení hrot tak, jak je jiný cítí. Jen neuměl jsem mlčet v čas a v čas ne promluviti.
Má ruka slabá! Zdvihne se, zrak protivníka měří. Má ruka slabá. Poslanec, ten nikdy neudeří.
Má hlava slabá. Myšlenka na okamžik jí bleskne. Myšlenka tiše zapadá kams v nedozírno teskné.
Má vůle slabá. Zklamání mne příliš rychle shroutí. Jdu. Sotva jsem se rozeběh’, už chce se oddechnouti.
Kdo za to, že já nestačím na těžký úkol v půtce. Kdo za to, že jsem voják jen tam, kde nám chybí vůdce?
Vše slabo ve mně. Slabý tvor vždy k silnějšímu přilne. Vše slabo ve mně. Oči jen, jen oči mé jsou silné.
Daleko vidí. Hnilobu už v jejím vzniku zočí. – Den šerý. Vidím porobu. Co pomohou mé oči?
Zřím, že je cesta bezcestím, a zřím, že houstnou mraky. To vědět je mým neštěstím. Co pomohou mé zraky?
Zřím, že se v lidu podává jen kámen místo chleba. Není-li možná náprava, k čemu mých očí třeba?
Daleko vidím. V budoucnost, jež jiné rytmy zpívá. Kde Herakles, jenž očistí hnůj Augiášova chlíva?
Na velký úkol hledím sniv. Můj osud: nepokročit. Ten Augiášův vidím chlív. Co s očima si počít?
Odejdu, místo učiním pro přicházející sílu. Buď silný duch, buď silný sval. A nyní chutě k dílu!
Odejdu, ne však daleko, účastník vašich trudů. Vůdcem jsem býti nemohl, vojákem za vás budu!
Vzdávám se svého mandátu. Není mi nežli mukou. Na místo mé přijď silnější! Poslanec; vlastní rukou.“
Cookies on Poetry Cove