Přátelé, je to těžko říc’
jak vládě my jsme milí.
Měli jsme dlouhé prázdniny,
ještě je prodloužili.
Přátelé, je to těžko říc’,
co člověk ve Vídni platí.
„Neračte,“ řekli pánové,
„příliš se namáhati“.
Je doba příliš vzrušená,
víc, nežli nervům svědčí.
V takové době vzrušené
se mluví dlouhé řeči.
Poslancův úkol těžký jest,
těžší, než leckdo snese.
Hlasivky trpí, nervy též.
Poslanci, zotavte se!
Nebručte, prosím, pánové,
zde není důvodu spílat.
Ruce si myjte v době zlé,
ve vodě, v níž se myl Pilát.
Pršelo právě. Svěžejší
je zase zeleň stromů.
Zelenají se lučiny.
Poslanci, jděte domů!
Až bude čas, vy schválíte
vám předložený účet.“
Všichni tím byli dojati,
někteří počali bručet.