PAN POSLANEC (XIV.)

Ve vážné chvíli za náš lid my promluviti chceme. Že vláda není nestrannou – my toho litujeme.

Že nesvoláván parlament, když trpí cit i měšce, že bez nás tvoří osudy – my neseme to těžce.

Že Hochenburger nadrobil nám svízelů už mnoho, svým výnosem nás pozlobil – my litujeme toho.

Že hynou zemské finance, nás naplňuje děsem. My, odhodláni ke všemu – to všecko těžce nesem’.

Že duch náš není geniem, že sedma není esem, že živoříme, nežijem’ – to zvláště těžce nesem’.

Že v říši jsme tu bez práva a rovni tváři němé, že luza s námi zahrává – my toho litujeme.

Že genij času křídlatý předhoní líné pěšce, že zpozděni jdem’ za braty – my litujeme těžce.