Právě v roce 80
– pamatuji to jak včera –
literáti ve Francii
počali číst Baudelaira.
Nejsem sice knihomolem,
neznám sice, co jsi svrz’ ty,
ale zdá se, že Paul Verlaine
měl v tom také svoje prsty.
Co chce Paříž, to chce Pán Bůh.
Zřídila se – bída velká! –
pro výrobu dekadence
u nás v Čechách paralelka.
Za úplňku ztrhaného
– abych mluvil prostou řečí –
k magii šel smyslnosti
rytíř v sexuelní křeči.
Nám nemohou imponovat
– o tom nejsou žádné sváry! –
lidé s pósou odlišnosti,
lidé bahna, mlhy, páry.
Umění se restauruje:
rytíř dostává co pro to.
Do „Lumíru“ napsal článek*)
Theer – alias Gulon Otto.
Vyložil jsem stručně, jasně
– nechci za to žádné věnce! –
s důkladností historika
vznik a zánik dekadence.
Mohu také udat pramen.
Tam se čtenář více doví.
Deset let už o tom píše,
pan Vejr v Švandě Dudákovi.