Bylo to dusno, byla tesknice?
Otevřels’ prudce okna světnice.
Nejsi tak sám, když s tebou noc.
Tu patře na věci a životy
ptal jsi se naivně noční temnoty,
věda, že nedá odpověď.
A vyhlížeje v nekonečnou dál
vzduch letní noci dychtivě jsi ssál,
zápasů lačný, lačný cest.
Přes vrch a dol, přes vrch a dol!
A opakovals’ hrdě noci kol:
I to je krásné, nenalézt!