Usnulo dítě. Zrána
než z teplých vteřin se zvedne,
sedne
k hochovi bílá panna.
A hledí na něho milo.
Hladí jej ruce jemné.
Co bylo v noci temné,
náhle se rozjasnilo.
A panna vede řeči
o divných zemích, mořích,
o jiných zořích,
až dítě bude větší.
A panna vede řeči:
jaké to budou lety
přes květy, světy,
až dítě bude větší.
Poletí vysoko spolu.
Hoch v zrak se panny vpíjí.
Hodiny bijí.
Hup! Panna skočí dolů.
A zmizí oknem lehce,
jak veverka je hbitá.
V loži hoch sebou zmítá.
Vstát se mu přece nechce.
Strop nízký, stěna blízká.
A cesta zasypaná.
Vrátí se panna?
Dítěti po ní se stýská.