Viděl-lis mnoho už a mnoho přešel-li jsi
a dohléd’ tam, kam mnohý nedohlédne,
tvůj smutek, radost tvá už v paměti tvé bledne
a rysy domů všech se ve vzpomínce mísí.
Do nepaměti propadne se dům,
jenž srdce rozechvěl a který smysly opil.
Kde lásku hledal jsi, tam práh jsi krví zkropil.
Jdi dál a nereptej a krok i slova ztlum!
Tak mnoho domů zřels a nemyslíš už na ně.
Tak mnoho oken v nich se při západu leskne.
Tak mnoho zašlého, po čem se nezasteskne!
Portály zřel jsi s hrdou velebou.
Než v jednom okně hledáš ještě maně
stařenku, která kývá za tebou!