Slyšel jsem šelest jednotvárný deště.
Lednové jitro bylo a tma ještě.
A chodě dlouho chladnou svojí celou,
já viděl cestu smutnou, zblátivělou,
sychravým, chladným deštěm zkřehlý sen,
lidi, již hledí tupě z okna ven,
jak čekati by něco zapomněli.
Déšť padá, padá, padá zatvrzelý.
Za kapkou kapka padá na hrudy.
Za osudem jdou osudy.