Třináctý červen! Jak to zadunělo!
Jak blýskla čepel! Srdce se tu chvělo,
jež v bitvách dávno otrlo.
Ač „vzdej se“ kartel volal na Kovandu,
ten v očích žár a v srdci pýchu grandů,
řek’ slavné slovo z Waterloo!
Třináctý červen! Mrtví vstali z hrobů,
by potírat šli Bienerthovu zlobu.
Šik věčně bít se hotový!
Neutralitu mrtví zachovali:
Dykovi úctu, vážnost, lásku dali
a hlasy dali Chocovi!
Třináctý červen! Zmlká v studu Musa.
Ve Vídni děs a spuštění a hrůza
a úžas vlády patrný.
Kdo řítí se to, kdo štve svého koně?
Císařský kurýr hlásá, hlavu kloně:
„V třetím byl zvolen Stříbrný!“
Třináctý červen! Přízraky se rodí;
přízraky pro vlast hlasovati chodí.
Blah, kdo svou víru zachoval!
Jsi nebo nejsi? Jak to říci slovy?
Jda k volbě, volič odpůldne se doví,
že dopoledne hlasoval.
Ctnost Plutarchovská ve tmách dneška plane,
legitimace volí nedodané.
Boj o moc v stylu velikém.
Ba nad Plutarcha skvělejší zříš vzory:
na Vinohradech stařec vetchý, chorý
vlast zachránit šel před Dykem!
Čest tomu, kdo ji zaslouží. Dí svědek,
že jmenoval se p. Ant. Josef Dědek,
o jedenácté bylo to.
Vlast vysvobodil z rozkolnických tenat.
Čin zlatým písmem nutno poznamenat.
Co dál říc’? Svatá prostoto!