Oblaka, smutná oblaka!
Táhnete tupě, lenivě.
– Jak mdlá již noha žebráka,
jenž kráčel dlouho po nivě! –
Zřely jste daleké prostory,
svěží a růžové obzory,
a květy, ještě plné sil...
Zřely jste vášní plameny.
Teď zhnuseny a znaveny
táhnete v nekonečný cíl!
Oblaka, smutná oblaka!
Táhnete tupě, lenivě...
Jak mdlá je noha žebráka,
když kráčel dlouho po nivě!