Oblaka, smutná oblaka,
táhnete tupě, lenivě!
Jak mdlá již noha žebráka,
když dlouho kráčel po nivě!
Zřely jste obrovské prostory,
svěží a růžové obzory,
a květy, ještě plné sil!
Zřely jste vášní plameny...
Teď zhnuseny a znaveny
táhnete v nekonečný cíl...
Nic už vás nyní neláká...
Táhnete tupě, lenivě!
Jak mdlá je noha žebráka,
když kráčel dlouho po nivě!