Ty paní, které žily jindy,
oživí dnešní noci sen.
To jsou ty svůdné Rosalindy,
jež tolik srdcí jaly v plen!
Marnotratnice přešlé lásky
jdou, putovnice v Něhy zem’.
To jsou ty preciésní krásky
slábnoucí před madrigalem!
Je nelze v slunce svitu zříti,
nesnese žáru bílá pleť.
Ty půjdou jen, když měsíc svítí
a dlouhé stíny vrhá zeď.
Smuteční vrby haluz chví se,
když nehlasně tak putují.
A chápete, že spí dnes Musset,
markýzko z Amaëgují?