Nezapomeň, že neřekla, co chtěla říci
Tvá země. Na rtech jejích slovo koktající.
Neodhalila nežli cíp.
A ty tu stojíš v touze vidět líp.
Při myšlence té tvrdé srdce změkne
a lhostejné se zachvěje,
Neřekla svého slova, ale řekne.
Tvá zem’ je zemí naděje.
Nasloucháš. Co je všechna tíž?
Nasloucháš. Jednou uslyšíš.