„Poodstup, synu; muž, jenž tamo jde,
je špatně zapsán nahoře.
Okamžik, synu. Posečkáme zde.
– – Neznal se k pravé pokoře.
Čas bouřlivý a nejistý to byl,
je jeho příběh nějak zmotaný,
Můj synáčku, jen hlavu svoji schyl:
kde soudí vrchnost, nesuď poddaný.
Já před léty ho znával jedenkrát,
však bude líp, když pozapomenu.
Nechodí nikdo na besedu rád
s internovaným v Brixenu.
Je bledý, chor; zrak příliš ostrý dřív
je zakalený nemocí.
Buď hříšníkovi Pánbů milostiv
a císaři spěj k pomoci!“