Co ta sova zahouká
ve vysokém hvozdě?
Nejkrásnější myšlenka
přicházívá pozdě.
Dvakrát dá, kdo rychle dá,
sova hlas svůj zvedá.
Ale ten, kdo pozdě dá,
jako když nic nedá.
Sova ještě houkala.
Naslouchal jsem klidně.
Ale vedle bylo zle
panáčkovi z Vídně.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.