Vypráhlá cesta, tak horký je vzduch,
omamný, dusivý, úlisný vzduch...
vypráhlá cesta a změklý vše prach,
bílý, tak našedle bílý.
V daleko táhne se zrající klas,
po polích rozprostřen zrající klas,
všechno je moře, v němž tone tvůj zrak,
a zříš jen pole.
Bzučení mušek v uši ti zní,
jak dech to lehounko osením hne...
Skřivan... Cos vylétlo: koroptví dav.
Dál slyšet cvrčky.
Vypráhlý vzduch, ah, zrající klas,
jdeš, obzor zatopil houpavý klas,
nemyslíš, necítíš, a je ti mdle...
Mdle a tak mrtvo. –