Nade mnou bůh, ne však ve mně.
Dnes vyšel jsem, nemaje cíl.
A vidím tak náhle a prostě:
– Že svět jsem opustil! –
Mně ničeho není už líto,
mně žádný stesk nesevřel ret.
Já kráčím, já volně tak křáčím
svou cestou mimo svět.
Dole smích, hříchy a pravdy...
Všechno je ztraceno tak!
– Volně se do kosmu dívám
Tvůrcovi v umdlený zrak... –