Nad zlými dny má Paní, Ironie,
k modlitbě spiala stvořené k hrám ruce.
Nad zlými dny má Paní, Ironie,
sklonila hlavu, zavzlykala prudce.
Pojata hnusem, nechce v lásce chovat,
co v hluku davů vždy se vrací znova.
Pojata hnusem, nechce opakovat
opakovaná tisícletí slova. –
Bezmocná, přec však jako jiní žije,
miluje marně, marně nenávidí.
– I zavzlykala Paní Ironie
nad zlými dny a nad slabostí lidí.