A nechci proklínat
čas, který v prázdno letí.
A nechci vzpomínat
a nechci podmýšleti –
Kousavých reflexí
chci vyrvati se muce.
Vyčítat nechci si
své založené ruce.
Na cestě záhadné
což ještě někam přijdu?
Kdož jdete mimo mne,
nerušte mého klidu!
Jas, tma a touha, sen,
vše může smysl míti.
Nemluvte o tom jen,
co mohlo někdy býti!
Ni posměch rozkladný
klid můj dnes nevyvrátí.
– A mezi dvěma dny,
je třeba trochu spáti!