Je všechno zákmit jen a chvění!
Co vidíš, zákmit, chvění, co mníš slyšet,
Vše zdánlivé – vše illuse je pouhá,
svět chvěje se jen neustále, kmitá,
ty vidíš nebe? Ne, to pouhý přelud!
Neznáma vlny obkličují tebe
a ty se vlní, žaluplně vlní!
A tvoje duše? Okamžitý zákmit...
Ty něco víš? Ne, zákmit zatím zmizel...
Vše chvěje se... Zda necítíš to chvění?
Kdy, Bože, chvít se přestane má duše?