Začarovaný prolomil jste kruh
a Oblomovů zbyl se mdloby škodné.
Hrd, pospíchal jste splatit čestný dluh
života svého zemi svojí rodné.
Pod vzdálené jste země oblohou
snil o domově, o krásnějším žití.
Bil jste se za ty, kteří nemohou,
a za ty, kteří nechtějí se bíti.
Nedůvěřujem’ póse hrdiny,
jež s marností se chladně loučí světskou.
Snad též vám byly těžké hodiny,
když zahradou jste kráčel Olivetskou.
V požáru dýmu, za hřímání děl
noc byla někdy vražedná a chladná.
A Pokušitel slovy písma děl:
„Jestliže budeš klaněti se, padna – –“
A někde doma, v hluku ulice
po moudrosti se jiná moudrost rojí.
Chodili jsme tam, rozumujíce:
„Je život jeden. Povinnost je dvojí!“
Vy mladistvý však upíral jste zrak
do budoucnosti, jež je nedohledná.
A řekl jste, když síru soptil drak:
„Je život jeden. Povinnost je jedna.“
V té době krisí, v době katastrof
šel jste a zašel v mladém, krásném spěchu.
Své strofy kladu na neznámý rov.
Dobrou noc, muži! Spěte ve cti, Čechu.