„Za našich dědů všechno lepší bylo.
Šla práce lidem lépe od ruky.
Též trvalejší bylo jejich dílo.
Svou pílí praděd těšil pravnuky.
Prostičká píseň dědy potěšila.
Ves těšila se přízni knížecí.
– Ta přízeň, žel bůh, byla potměšilá!“
Tak rozumoval Řehák na peci.
„Dědové naši znali ještě žíti,
o co se přem’, to měli na dlani.
A uměli to chytře zatočiti,
když měli s pány jakés jednání.
Za děda rostla vydatněji tráva,
za děda pták sám lítal do klecí.
– A přec se nyní všeho nedostává!“
Tak rozumoval Řehák na peci.
„Za dědů našich v prsa vždy se bili,
když mluvilo se rodné o obci.
Lacino tehdy lidé nakoupili,
a slušně přec si stáli výrobci.
Za našich dědů mnohý tvrdošíjně
odmítal škodou obce prospět si.
– A přec se obec octla na mizině!“
Tak rozumoval Řehák na peci.