Jít v chrámy krásy blaží srdce tolik,
a hledati, toť příznačný můj rys.
Nebožtík Byron, to byl alkoholik,
a Heine, chudák, ten měl syfilis.
O jiných bozích řekne leccos skeptik,
co jenom lékař správně ocení.
Bylť Dostojevský vlastně epileptik,
a to je celé jeho umění.
Což doklady se denně nenabízí?
Hranice stavět věc však prožluklá.
Uebermensch zjevný výtvor paralysy.
Kdy u Nietzschea ale propukla?
Kdo lépe zná, ten lépe cení potom.
Zkoumavě zrak svůj upře do výše.
A mezi znalci jeden hlas je o tom,
jaká že byla nemoc Ježíše.
Toť methoda, s níž velmi mnoho svedem’,
a v posled se to čemus podobá.
Věc hlavní ptát se před lekturou předem:
V čem autorova leží choroba?