Na moje žití pad’
sen smuteční a dlouhý.
Naděje, jděte spat!
Spat jděte, moje touhy!
Nevidí oči mé,
má pamět nepovídá,
co dobré bylo, zlé.
Oh, jaká je to bída!
Vysoká klenba jsem.
Čís’ ruka balancuje
jí prázdným nad sklepem.
Ať ticho, ticho tu je!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.