Měl jsem rudý karafiát,
ten už dávno svad’.
Mohu dát, ty můžeš přijat.
Dám jej z duše rád.
Dosti dlouho už jsem studil,
dosti dlouho už jsem nudil.
– Půjdu o dům dál! –
Zašlápnout jej přece škoda.
V tom by nebyl vkus.
Zapomeň, co v noci bodá,
co náš jitří hnus.
Jedno, druhé, vše je kvítí.
Můžeš žít, já mohu mříti.
– Půjdu o dům dál! –