Ten obraz nyní duše moje sní,
– on tíhou svojí do ní zarývá se –!
Je léto – noc je – chvíle půlnoční.
Zem’ leží ticha v tmavé svojí kráse.
Obrysy temné vidět nyní jen,
co netopýr tu přelét’ lehce, tiše.
– Ten ještě jímá duši moji sen:
ty slyšíš, kterak zvolna země dýše.
A všechno skryto v městech vzdálených.
Ti jedni spí, ti druzí v krčmách pijí.
A frivolní zní do ulice smích...
Eh, celkem jedno. Všichni dobře žijí.
Zem’ dýchá zvolna... Všechno temné je.
A zoufalec se na vše rozpomene!
Hle, lehl sobě znaven v koleje.
A vlak se blíží, – oči rozpálené!