Má Paní, nejkrasší, již celý kosmos chová,
mé srdce vzal mi svět a nepodal mi klid.
Jsem zlý a roztrpčen, však tlumiti chci slova.
Chci slova tlumiti, neb nechci tvrdým být.
My Nazaret jsme dlouho neviděli,
a nyní s touhou přicházím zas blíž.
Snů dobra dychtiv a dny roztesknělý,
Marie, Paní, prosím, slyš!
Až odejde ten dav, jenž modlí se a klečí,
má Paní, nejdražší, chci viděti tě sám!
Tvůj pohled zářivý mne dojímá a léčí,
mluv, líbej, poruč, vládni, poslouchám!
Království tvoje věčná jsou a měkká,
milosti plna o Ježíši sníš.
Úleva jemná do mé duše stéká.
Marie, Paní, prosím, slyš!
Chrám šerý je a svatí jsou už němí
a nemluví už z keřů v ohni Bůh.
Chrám šerý je a teskný kouty všemi
a Vandalů řev přináší k nám vzduch.
Tvé oči planou, pějí, hřejí pouze
v dnech zkalených, kdy život jedna tíž.
My setkáme se zase v svojí touze.
Marie, Paní, prosím, slyš!