Ó, vidím, přede mnou dnes každý něco tají
svým hlasem měněným a měněným svým gestem.
Ó, vidím, pátravě jda, s tuchou zrady městem,
že oheň v zornicích a radost v srdci mají.
V tom velkém tajemství jdu přehlédnutý stranou,
jsem jako odstrčen a cizí lidským duším.
Jich sladké tajemství já, hořkost v nitru, tuším.
Vím, proč je radost ta a proč ty oči planou.
Má paní, Fortuna, milenka z dávných časů,
dnes jela okolo, slib chvějící v svém hlasu,
z daleké končiny, jíž jménem neznám zváti.
Má paní, Fortuna, zas v dálku odjela,
dávného milence že vidět nechtěla.
A já zřel po ní žár jen v očích bližních pláti.