Na loži stařeček sotva se obrátí.
Bez síly, radosti. A každý šeptá si:
Nebohý, kdy že už umře?
Proč že vy pláčete? Pro bodák, pro kuli?
Jaké to neštěstí, na poli padnu-li
v mladosti svojí květu?
Čemu já ujdu a čeho se ušetřím?
Lépe je chvíli jít ošklivým povětřím,
než celý život jít psotou...
Padnu-li, umru-li, však já se spokojím.
Návratu nečekám, smrti se nebojím.
Staroby bojím se více.
Na poli padnu-li, přece si vzpomenou
na život vzdálený i na smrt vzdálenou.
Mladý hoch, byla ho škoda.
Na loži stařeček sotva se obrátí.
Každý tu zakývá, každý tu šeptá si:
Chudáček, ne a ne umřít!