Ten sen bych prožít chtěl přec jednou
tak čistý a tak blaživý –
Můj duch vzlét’ v dáli nedohlednou
a smutek padl na nivy.
Vždyť tolik lásky chovám v sobě
a tolik chtěl bych milovat.
Což musí všecko shníti v hrobě,
kdy žít bych chtěl, ó žít tak rád?
Jak často se mé srdce chvělo
předtuchou lásky v různých dnech!
Což na prázdno vše vyjít mělo,
ten vzlet a vzmach a žal a vzdech?
Ten sen bych prožít chtěl přec jednou
tak čistý a tak blaživý.
Můj duch však v dál jde nedohlednou
a smutek padl na nivy.